Plemena
Andulský kůň
Andalusie je část jižního Španělska kolem Sevilly,Cordoby a Granady, dříve se tak ale často označovalo celé Španělsko- a právě z toho označení vznikl název pro andulského koně. Španělští chovatelé však andulského koně označují termínem P.R.E.-pura raza espaňola (čistokrevný španělský kůň).Centrem chovu andulského koně je klášter v Jezer de la Frontera (založen roku 1476). Andulský kůň se často označuje jinými názvy: španělský,kartuziánský,zapatský kůň, alter-real. Blízkým příbuzným andalusana je také lustino, který je vlastně jen portugalskou variantou téhož koně. Předky andaluského koně byli pravděpodobně arabové a berbeři ze severní Afriky a také primitivní sorraia. Teprve v moderní době došlo ke křížení s plnokrevníky. Andalusan má silný,lehce klenutý krk,silný hřbet a nízko nasazený ocas. Typickým znakem je bohatá hříva i ohon, které se jen minimálně upravují . Nejčastější zbarvení je bílé, zpravidla s tmavou hřívou. Objevují se i vraníci (zřídka) a hnědáci (kteří ale nejsou v chovu žádoucí). Andaluský kůň má vysoké,krásné chody. Je to však všestranný kůň, vhodný pod sedlo i do zápřahu. Používá se i pro boj s býky a osvědčil se i ve vysoké škole (ne nadarmo se po něm nazývá Španělská škola ve Vídni). Je snadno ovladatelný a inteligentní, nevyniká rychlostí, ale po berberovi zdědil živost a aktivnost. V kohoutku měří nejvýše 157 cm.
Vestfálský kůň
Vestfálský kůň je úzce příbuzný s koněm hannoverským. Chová se ve Vestfálsku v severozápadním Německu , v hřebčinci Warendorf. V průběhu šlechtění byl vestfálský kůň obohacován krví různých plemen (oldenburg,frís,klusácká plemena), ale v součastnosti má na plemeno vliv pouze hannover. Vestfálský kůň je typický zástupce sportovního plemene s mnoha úspěchy zejména v drezuře, ale i v parkuru. Povolené jsou všechny základní barvy. V kohoutku měří 155-165 cm.
Paint
Americký paint horse neboli zkráceně jen paint (barevný) je jakási strakatá varianta quartera. Jeho předek se do USA dostal spolu s koňmi Hernanda Cortéze už v 16. století. Je to silný a odolný kůň zvyklý na tvrdou práci s klidnou a mírnou povahou. Velmi typické je pro něj výrazné strakaté zbarvení (třem nejvýznamnějšímtypům se říká tobiano, overo a tovero). V minulosti se používal výhradně pro práci s dobytkem, dnes je to všestranný sportovní kůň, který se používá hlavně při westernu (ale své využití má i v anglických soutěží). V kohoutku měří 146-165 cm.
Čerpala jsem z časopisu : Pony Magazín.
